Jak je to možné? Naše myšlení a náš mozek už nefungují v osmdesáti letech tak dobře, jako ve dvaceti. Dokonce ani naše tělo nefunguje tak skvěle a bezchybně. Jednoduché mechanické opotřebení, které je nenávratné. Stejně jako pevné telefonní linky, které byly zaváděny, v mládí našich babiček a dědečků, obvykle jedna přípojka do celé vsi, či městské čtvrti. K této pevné telefonní lince, aby fungovala, musel být vždy pevně připojen drátem telefonní aparát s otočným ciferníkem a sluchátkem na drátě.

Kdo si potřeboval zavolat, musel dojít, obvykle pěšky, maximálně dojet na kole, k domu, kde se telefon nacházel a rychle vyřídit hovor, samozřejmě i s ihned následující platbou, samozřejmě hotově penězi. A co dnes tak obyčejná věc, obvykle se nacházející v každé domácnosti minimálně jedna, jakou je počítač nebo televize? Televizi si mohli dovolit jen ti nejbohatší, obvykle černobílou a zrnící. Počítač se v domácnostech běžně nenacházeli, ale s postupem doby, dobře prosperující podniky si počítače pořizovali. Ovšem nebylo to tak jednoduché, jako dnes. Takový počítač, který si z obchodu odneseme v jedné ruce, nebo po internetové objednávce nám je doručen až domů balíkovou službou, bychom dříve v ruce jen tak lehko neodnesly, zabíral totiž celou místnost.
To až vývojem techniky, jak naši prarodiče stárly, začali se telefony i další technika zmenšovat. Zároveň se začala stávat složitější a složitější. V mládí našich rodičů, se začala šířit veliká novinka a to přenosný telefonní aparát, který by nám ovšem téměř utrhl svou váhou a velikostí kapsu. Dokonce i počítače a další technické vymoženosti se zmenšovali, zrychlovali, stávali se přenosnými, měnili svůj vzhled, až do dnešní podoby. Naši prarodiče také měnili svůj vzhled, ale stářím. Přišli jsme na svět my, potom začali i naši rodiče stárnout a mít sem tam nějakou vrásku. My končili základní školu a telefon již byl běžně pně mobilní a to ve velikosti, která naše kapsy nijak nezatěžovala. Našim velkým přáním a snahou bylo vydělat si několik tisíc na svůj vlastní mobilní telefon. Dokonce i počítače a barevné televize již byly běžnou součástí domácnosti.
A jak je to dnes s technikou?

Naše děti mají od útlého věku, každý svůj tablet či telefon, hrají na něm hry, fotí s ním, hledají si ledacos na internetu a používají běžně ke komunikaci s okolím. Telefon se dokonce tak zmenšil, že se vejde do velikosti hodinek. To, co bylo po naše babičky a dědečky velkým sci-fi, je dnes realitou. Mobilním telefonem vážícím pár gramů dokonce zaplatíme jízdenku, parkovné i nákup v samoobsluze. Ano, . A jak bude vypadat, až dospějí naše děti?